aneb žeby malé ohlédnutí?
2011 – Rok poznání, rok probuzení, hořkosti, bolesti, ztracené víry.. a taky vůbec nejhorší rok mého života.. a přece v něm bylo něco moc hezkého, takže kdyby se vrátily ručičky času zpět o 3/4 roku, udělala bych to samé rozhodnutí..
A půlnoční přípitek? Kde by se vzal – sama, se spícími dětmi v pokoji, čtyřmi psy za dveřmi, ohňostroji zpovzdálí rozlévající své hvězdičky do daleka, s někým, koho si dnes vůbec netroufám pojmenovat, na telefonu, s pár přáteli na fb.. sama..
První poznání tohoto roku? Není dobré zkratovat. Což je v mém případě po všem, co jsem zažila, asi skoro nemožné.. Ale když už zkratovat – MLČET. Zkusili jste někdy mlčky vyzkratovat? Na Nový rok se mi to nepovedlo.. následky jednoho blbého zkratu vypadají katastroficky – nasrala jsem a urazila člověka, který mi v tom zk..veném roce nejvíc pomohl a kterého si moc vážím. Jen tak – jednou blbou větou, kterou jsem v afektu a díky neskutečné shodě náhod řekla.
Je vůbec možné jednou pitomou větou posrat vše, co bylo? Nevím, možná mi to nikdy neodpustí a všechno, co bylo, je nenávratně pryč, nejen s ním.. Jen vím, že si nikdy neodpustím já..
Ale přece jen – dejme roku šanci nepokračovat, jak začal.. něco pozitivního k poslechu.. http://www.youtube.com/watch?v=zlfKdbWwruY&feature=relmfu