horalka

Tak dlouho jsem uhýbala, hledala jiné a jiné cestičky, klamala sama sebe "ne, třeba bude líp" nebo aspoň "ne, teď ještě ne" a uhýbala víc a víc ze strachu, co bude po něm... a on stejně přišel. Je tu. A já v něm. Už nemůžu couvnout.

Okamžik, kdy se podíváš za sebe a víš, že je to minulost. Že to, co bylo, prostě bylo a dál už stejné nebude. Že dokonce i to, co ještě teď držíš, za chvíli může být jinak. A nevíš, jak.. Víš, že změna je nevyhnutelná. Stojíš na startovní čáře nové etapy?

Bod zlomu na dně kotle – šupem ani ne, spíš hezky postupně, oklikami – až na dno. Stojím ještě nebo už ležím v bahně těch sraček, co jsem dopustila, aby se staly? Je to jen sen nebo jsem při plném vědomí? Obklopena vším hnusem – s prázdným srdcem, hlavou, účtem i peněženkou.. SAMA. S taškou plnou nejnutnějších věcí pro děti, kdybychom musely utéct. Se strachem, co bude, až přijde.. S neutichajícím stresem, z čeho žít.. zašlapaná v bídě vším, co jsem si poslechla.. Všechny iluze jsou pryč, zmizely vzdušné zámky, ty tam jsou sny a útěchy. Holá realita po 9,5 letech života s alkoholikem.

Co všechno se muselo stát, abych to pochopila? Proč? Hergot, lidi, kam odešel můj rozum na tolik let? Kde odpočíval? Proč jsem aspoň neposlechla svou duši, která poslední roky zpívala píseň labutí? Kam se ztratila má hrdost, mé sebevědomí?  Kdo mi je vzal? Kde je SVOBODA?

Co bude dál? Zůstane něco z toho, co je teď? Nebo snad bude třeba oběť nejvyšší – vzdát se všeho, sbohem, farmo, sbohem, hory, a s batohem na zádech v každé ruce držíc za ruku dítě kráčet vstříc osudu..? Začínat znovu? Kde? Vyškrábu se vůbec nahoru? Budu mít sílu?

Příliš mnoho otázek, ale tak nějak s úlevou.. dávám žádost o rozvod.

linkuj.cz vybrali.sme.sk