Poslední týdny mám bojový úkol: obhájit před úředníky proinvestované peníze coby poslední schodek na cestě k proplacení tzv. investičních dotací. Není to zanedbatelná částka – víc než stotisíc mít nebo nemít...
A tak bojuju – se stále novými a novými úskalími papírů, formulářů, objednávek, faktur.. a s úředníky.
Ano, je to novinka, kterou absolvuji, a tedy dělám chyby. Blbiny i jednu zásadnější. Od úředníka očekávám, že mi podklady zkontroluje, příp. mi dá druhou šanci a na chyby mě upozorní.. já je napravím. Koneckonců je od toho placený z našich daní. Ovšem proč mě upozorňuje na etapy? Přijedu svých sto kiláků a proberu s ním, co není ok. Zajistím nápravu a s vědomím, že teď už to musím mít (skoro) dobře, jedu optimisticky znovu.. a ejhle – dalších 15 chyb – včetně té nejpodstatnější - na tím samým člověkem už dřív kontrolovaných fakturách. Dělá to schválně? Nebo je tak nepozorný? Neschopný? Nebo snad něco očekává?
Bohužel tato varianta je nejpravděpodobnější.. jak jinak si vysvětlit naprosto cílené zdržování a nahlížení do dalších a dalších pokynů a pravidel až do dob, kdy kolegyně z kanceláře odejde na oběd? A následný další hodinový hovor zcela odbíhající od tématu projektu? Kamoška má fantazii o dvou variantách: buď se mu líbím nebo čeká nějakou mimořádnou odměnu za své úsilí.. totiž úplatky.
Ad 1 mi nepřijde moc reálné, takže zbývá úplatek. Problém je v tom, že úplatky nedávám a dávat neumím (a nechci). Teda když nepočítám výjimečně flašku něčeho dobrého tam, kde mi hodně vyšli vstříc a já nemusela měsíce čekat na něco, co šlo vyřídit hned.. Nikdy se ke mně žádný kontrolor či jiný úředník nechoval tak vyzývavě. Tenhle mě poslal zpátky domů i s podklady a já mám příští týden (poslední?) příležitost to napravit. Jela jsem vlakem, otrávená na ultimum, energeticky v mínusu a dumala, co s tím.. a nevím.
Uplácíte?