horalka
4.03.2010
Jsem prý blázen jen..
Ano, vážení, už je to tak. Po měsíci stráveném u nového zaměstnavatele jsem se svobodně rozhodla pracovní poměr ukončit.
Ano, v dnešní době a při vysoké nezaměstnanosti a při nedostatku financí a přesto, že mě vybrali z tolika moc desítek lidí. Ano, i taková jsem já.
Vynechám obšírné líčení o tom, jaké to je, dělat v soukromé firmě silně autoritativních manželů workoholiků. Nemám nic proti workoholismu, pokud totéž není za podstatně menší peníz vyžadováno ode mě.. Ač se nepovažuji za flákače, měla jsem problém s dodržováním pracovní doby. Pracovat v prázdných prostorech sedíc na židli s noťasem na kolenou nepovažuju za pravé ořechové stejně jako porady v pátek odpoledne, u kterých máte striktně stanovený začátek, nikoli pak konec.
No, moc dobře mi nedělalo ani vstávání ve 4,30 kvůli školení na firmě přes sto kiláků daleko, abych tam byla včas.. běžně se začínalo o půl až hodinu a půl později, než jsme měli povinný nástup.. ztracený čas byl pak mazaně nahrazován odpoledne..
Fakt je, že jsem odcházela z domu ráno po páté a vracela se večer před šestou,a to nejen ve dny školicí, ale i ty ostatní.. což odnášela celá naše rodinka. K tomu jsem vyfasovala kolegyni, se kterou jsem si fakt nesedla, neb nenosím kabelku plnou šminků, čtyřcentimetrové drápy místo nehtů a nerozebírám hodiny nesmysly kolem toho.
No, a po druhé páteční poradě, která se protáhla tak, že pro mě manžel musel autem do maloměsta večer po šesté hodině – to když mi opět ujel autobus, jsem si řekla: DOST. Jsem svobodný dospělý svéprávný člověk s vysokoškolským vzděláním na nemanagerské pozici a s nemanagerským příjmem. A bylo to.
Dnes jsem musela do práce vyřídit a odevzdat nějakou maličkost. Na mém místě seděla madam s velmi nasupeným, spíš arogantním chováním, a má kolegyně ji zaučovala – dvě věty o PC programu, 5 minut téma polámaný nehet. Pak si musely dát kafíčko.. a pokračovaly dál..
Vyřídila jsem s nimi nejnutnější a s hlubokým oddechnutím odkráčela.. vstříc novým dobrodružstvím..
Já vím, nic není černobílé – samozřejmě že tohle kratičké období mělo i svá pozitiva – pokud jsem cestovala veřejnou dopravou, ohromně jsem si užívala luxusu klidu – tolik času sama se sebou jsem nezažila od dob, kdy se narodilo první dítě. Málem bych to nazvala obdobím nových náhledů.. Taky jsem potkala pár lidí, se kterýma určitě zůstanu v kontaktu. A získala jsem překvapivě hodně podnětů využitelných do budoucna. Prostě to nebyl krok vedle – jen další důležitá a nedílná součást cesty..
Komentáře (26)
Tip:
Číslo ve hranatých závorkách vytvoří odkaz na jiný komentářAle fakt je, že podle toho co píšeš, by Ti to rozhodně víc vzalo než dalo. No, a není to jedniné místo pod sluncem, ne?
Ale ..... je jedna docela spolehlivá věc, jak poznat lidi: postav je k práci.
Nomi, to cestování byl fakt jeden z největších přínosů :-) málem se mi ani nechtělo řídit auto, i když jsem mohla..
Maire, tohle bylo první místo, kdy mě stihl zaměstnavatel odvařit a totálně demotivovat během pár dnů.. a to si myslím, že jsem tam nešla s žádnými přehnanými ambicemi.. a ted si představ, že tam zůstali mí kolegové, z toho se dvěma jsem si docela rozuměla.. a vnímali tu situaci podobně. jenže oni byli dlouhodobě nezaměstnaní.. tož zůstali.
Neno, to mi připomnělo další pozitivní efekt: ocenila jsem bývalé zaměstnavatele a jejich přístup. A to dost. Ač u většiny jsem byla v obraze i předtím..
Oby, on to byl takový dost blbý mix - možná kdybych bydlela ve městě a odpadly problémy s dojížděním anebo naopak narazila na perfektního zaměstnavatele, byl by proces delší.
Brabi, ano, děti tam hrály hodně důležitou roli.. jasně že bude další práce :-) inspirací jsem pochytila dost..
Ello, jo, bude.. v podstatě v něčem už je :-)
Díky, Bohdane, mám podobné pocity..
Trochu mi z tvého článku běhá mráz po zádech. Možná, že mě tohle čeká za pár měsíců. Brrrrr.....
Autoritářským workholikům,kteří svou úchylností terorizují normální lidi je potřeba říct NE.
Já ti radil Sabe "nechoď od svých zvířátek":-))
Tam venku jsou daleko větší hovada a nejhorší je,že se dá těžko dopředu odhadnout,co od nich můžeš čekat.
To moje normalniho cloveka obycejneho nebo workholika posedleho?
Je to hra. Nesmi se to vzit vazne.
Ale abych jim všem nekřivdil,je pravda že kdysi jsem měl jednoho typickýho workholika za šéfa a bylo to super.On dovedl lidi motivovat,nemyslím finančně...psychologicky.A nebyla to od něj finta naučená na těch jejich idiotských školeních.On se nadchl na jeden projekt a stáhl nás sebou.Šli jsme tenkrát proti celé fabrice,všichni stáli za bukem a čekali jak to dopadne.
Až to dopadlo dobře,tak ho vyhodili a tu jeho práci si přivlastnili.
On pak skončil na kapačkách,rodina se mu rozpadla...ale byl to frajer,na něj vzpomínám rád.
Podle me i to patri ke skole zivota. naucit se existovat v ruznych situacich a nezblbnout. Zustat v nich furt sam sebou.
Sef ma silnou zbran. Muze me vyhodit. Ale nemuze me zmenit proti me vuli.
Ukol vidim zejmena v tom, naucit se pohybovat v prostredi umelem (workholickem) a zaroven neuhnout z vlastni cesty. TAk nejak kvadratura kruhu.
Porad jsem ve vyhode, ten druhy me nemuze zmenit, akorat me muze vyhodit :o)) Pokud jsem mu uzitecna tak me nevyhodi. necha si me :o)))
Tuhle samostatnost si musi kazdy tak nejak uhajit sam a hlavne nenechat sebou orat.
Ono je to podobne jako ve vztahu. Kazdy si hlida svoje pozice.
Je to uplne stejne jako v partnerstvi. Ochota k spolupraci a "vzajmena afinita" se da vypozorovat velice brzy. Uz pri prvnim kontaktu. Oni hledaji a ja se nabidnu. I s chlupy :o)) zkusenost. a funguje.
ale jsou sefove, kdy clovek na prvni pohled vidi ze z nich nic kloudneho nevyleze. to uz je videt ze treba nesdeli informace, ze nabizeji smlouvu na dobu urcitou, ze nabizeji podprumerne a nedustojne podminky. A neni jim to divne.
jsou ale sefove, pred kterymi smekam svuj pomyslny klobouk. Kdyby nebyli workholici tak nikdy nedosahnout ho ceho dosahli. Jejich prace je jejich smysl zivota. Ti jsou dobri :o)) Ale neni treba jim stacit. Naopak. Staci se za nimi plouzit.
Saule :-))
ad 20 - bohužel, i to se stane.. dostal se z toho?
Ratko, ad 22 - tohle jsem si teď říkala taky, když jsem končila.. proč jsem tam vůbec šla? Inu, o poradách jsem předem nevěděla, co se týče Mrněte, byla v plánu školka, co nevyšla, bylo v plánu ježdění do práce autem, což se ukázalo být nereálné, a ještě pár věcí, co jsem prostě nečekala.. prostě shoda ne zcela nepředvídatelného..
ad. 25 - tihle šéfové, jak jsme s ostatními brzy pochopili, nás brali asi tak jako počítač - dobře funguj, jak chci já, bez navýšení nákladů na provoz.. neznám moc firem, kde se jezdí na přikázané služební cesty soukromým autem a neproplácejí mu amortizaci..
SV, aspoň jsem nepostřehla..
