horalka

To vám takhle vyrazím ráno výjimečně později a za svítání do dědiny na autobus.

U nás máme ještě zimu, víte? Všude kolem mě bílé ticho, jen mrazivý větřík lehce pofukuje, když procházím tou zimní pohádkou.. jen zcela suchá silnička dává jasnou informaci, že se blíží teplejší dny.. před pár dny zmrzlý uježděný sníh křupal pod nohami, dnes jdu tiše.. a díky tomu mám zas jedno "poprvé"..

Vidím zdálky cosi hnědého běhat po sněhu kousek od sousedů.. říkám si, co je to tam za psa.. a jak se blížím – houby pes, liška je to! Jdu blíž a blíž a liška se krásně vybarvuje do rezata, no štíhlá elegantní krasavice, radost pohledět.. Jen mě překvapuje, že se tam zvesela pokouší ulovit myšku v místech, kde na dráze vyježděné sáňkami a boby sníh mizí až na hlínu, a mě si vůbec, ale vůbec nevšímá. Už jsem relativně kousek od ní – a nic. Liška loví dál. To už uvažuju, jestli není nějaká nemocná.. ovšem čas mě tlačí, tak se bez zpomalení přibližuju. Liška přestala lovit, podívala se směrem ke mně.. a klidně si to cupitá směrem k silničce. Ou, za chvíli se potkáme. No toto?  

Máme k sobě asi tak deset metrů.. vtom si mě liška všimne, zmateně zakňučí.. a neuvěřitelným tempem peláší, co jí síly stačí, do kopce, a ztrácí se v dálce – hlavně honem co nejdál ode mne.

Tak si to představte: ona o mně prostě nevěděla. Zaujata hrou či lovem na svahu pod cestou jsem jí prostě v mé bílé bundě splývala s hromadami sněhu kolem.. navíc vítr foukal směrem od ní. tož chudina neměla šanci.

No jo, být na mém místě  myslivec s flintou, měla by krasavice vymalováno.. takhle se jen pořádně lekla.. a proběhla :-)

linkuj.cz vybrali.sme.sk