horalka
2.12.2009
Už mě nestrašte, že to bolí!
Třeba to, že v další fázi omdlíte.
Zrovna tento postřeh jsem si odvezla od zubaře při druhé návštěvě. Zatímco poprvé mě zachraňovalo od kolapsu Mrně, podruhé jsem byla vydána na milost a nemilost zubaři sama. Psychika zapracovala, zub bolel jako sviňa a já opět musela odmítnout umrtvující injekci – čekalo mě nějaké jednání.
Bolest, opakovaná, ač krátká, byla na hranici snesitelnosti.. udělalo se mi horko, polil mě smrtelný pot.. a začaly mi nesnesitelně brnět konečky prstů. Zatímco se zubař dál rýpal v zubu, začala jsem zhluboka dýchat a procvičovat prsty. "Aha, vám není dobře," dovtípil se zubař a dal přestávku. "Taky byste mi tu mohla omdlít." Namítla jsem, že jsem nic nechtěla signalizovat, jen to brnění kdyby nebylo. A vidíte, právě to brnění bylo tím signálem – prý že nedostatečného prokrvení mozku..
Po těchto zážitcích mě čekala třetí návštěva zubaře – s nelepšími vyhlídkami, zubní nerv měl být po smrti, ale na vytažení. V čekárně jsem strávila skoro hodinu, zub po smrti tak úplně nebyl, jak jsme zjistili při prvním rýpnutí. Zaúpěla jsem. Zubař řekl, že může být i hůř. Měla jsem dvě možnosti – blbou a blbější. Jednu s umrtvující injekcí, druhou bez.. z obou jsem měla hrůzu, neb historek o nich jsem slyšela víc než dost.
Požádala jsem o injekci. Čekala jsem hororové zážitky – a ono nic. Píchance snesitelné.. jen kdyby se mi po nich neudělalo zle. Jsem pěkná sračka, řekla jsem si – tentokrát stav přišel bez brnění v prstech. Křeslo do polohy leže, studený ručník na čelo, padl dotaz na to, zda jsem jedla. Ne, páč jsem to vlivem okolností a nervozity nestihla. Aha, následoval glukozový přídavek, "se zaťatými zuby" jsem překonala stav a pak už to šlo jak na drátku, jen jsem musela mít zavřené oči a nevidět ty hrůzy, se kterými dělal. Poslabší okamžik nastal ještě v okamžiku, kdy zubař cítil potřebu popisovat průběh akce, že právě vytahuje nerv.. "No vidíte, že to nic není," chlácholil mě, zatímco mě opět polilo horko. Rozdýchala, přežila.
Po nekonečně dlouhém čase, zato s hlubokým oddechnutím, jsem se vypotácela z ordinace. Dámy, co si povídaly v čekárně, měly tak skvělé téma, že mi ještě poděkovaly, že jsem si tam tak pobyla.. pravda, nejdřív se lekly mé smrtelné bledosti a chtěly po mně, abych si ještě chvíli sedla. Marně jsem jim vysvětlovala, že to už je naprostá pohoda proti tomu, jak bylo. Nepomohlo. Zdvořile jsem bez dlouhého odmlouvání minutku poseděla a pádila pryč.
A víte, že to vůbec, ale vůbec nebolelo? Dokonce ani když přestala injekce "účinkovat".. Už to vím a můžu potvrdit, jakákoli akce u zubaře s umrtvením je naprostá pohoda – jen se musíte ráno najíst :-)
Komentáře (17)
Tip:
Číslo ve hranatých závorkách vytvoří odkaz na jiný komentářzubare taky moc nemusim. a ani si nenecham trhat zuby. budu se snazit si nechat svoje zuby co nejdyl to pujde.
ono se to špatně čte, ne ještě prožívat to všechno...:-()
ad 6: cizí bolest potěší, že? :-)))
ad 8: On někdo odmítá injekci kvůli nějakému jednání?!? Šílenec. Odmítla bych deset jednání a vzala si několik injekcí, kdyby mě bolel zub.
Injekce je fajn. Když mi páčila paní doktorka posledně zub, tak jsem jí poprosila, že když ví, jak je tam jeden kořen zakroucený, že to bude asi dolovat dlouho, jestli by mi nedala třeba ty injekce dvě. Dala a mně bylo tak dobře a když se paní doktorka chudinka potila, tak jsem jí řekla, že jestli je z toho nešťastná, že si může taky nějakou doborou injekcičku šoupnout. Tak to už paní doktorka chudák věděla, že to s tím umrtvováním přehnala, že mě malinko opila.
Ale po 35 absolutni klid. Jako kdyz utne. Zubama otviram flasky.
ad. 12 - až tak? Že by to fakt mělo nějakou souvislost? No o tom budu muset podumat..
Hastone, :-)), po umrtvení už to byla pohoda, nebýt mé slabosti. Příště se prostě najím :-)
Jani, tak to bude další krizové období - trhání nesnáším (a to jsem zažila jen první zuby)...
Lenko, myslím, že to by mě ty zuby musely bolet nepoměrně častěji a intenzívněji :-) tohle se pořád dalo přežít..
ad. 10 - jo, já jsem ji dřív odmítala, protože když mi řekne někdo, že je to jako štípnutí od vosy (na které já mám alergii), pak si nutně musím představovat silný otok půlky obličeje a neschopnost pohnout dotyčnými svaly.. což, jak jsem s úžasem zjistila, se nekonalo!
Maire, tomu rozumím :-) jsem nevěřila, jaký je to rozdíl s injekcí a bez..
SV, já myslela, že nebudu moct mluvit..
Sedmi, myslím, že dopadnu podobně :-)
Ovšem nesnídám také, to v té nervozitě zkrátka nejde.
Báro, no z toho jsem právě zmatená - ten mlj si vzal poprvé 30,-Kč.. a od té doby nic.. tož nevím, jestli je ze mě tak mimo nebo čím to je .. :-)
