horalka

Že neděle byla předevčírem a tancuje se v kroji? Ok, nemám nic proti..

Z mého pohledu až tak moc nezáleží na tom, co je za den, neb zvířata, sad a příroda si žádají své bez ohledu na to, zda si právě chcete odpočinout či nikoli. Takže když k tomu připočteme pěkné podzimní počasí, musí vám být jasné, že v neděli nepřišel u mě žádný "zlatý čas", ale běžný pracovní den.

Ale on nebyl úplně běžný. Byl o cosi bohatší. Naše Slečna se totiž ve víru aktivit nabízených školním dětem dostala i k folklórnímu souboru. A s ním i k prvnímu vystupování – jak jinak než v kroji. Podotýkám, že folklór nikdy nebyl mou silnou stránkou, nikdy jsem na žádné akci nebyla – ať dobrovolně či nedobrovolně – a tak jsem ani neměla kdy si prohlédnout kroj zblízka. A ne tak abych věděla cosi o jeho složení či údržbě. A vůbec, ale vůbec se mi do toho nechtělo. Takže jsme měli od středy kroj doma a já se jala v neděli po ránu – přinucena okolnostmi a neodkladností – připravit kroj do stavu použitelnosti pro odpolední vystoupení.

To byl tanec. "Rukávce" měla Slečna nafasovat až před vystoupením, neb na zkoušce paní učitelka tak malé neměla. Našla jsem v tašce cosi jako vyšívané letní šaty se šněrováním a jakousi čančanou zástěru. Slečnu jsem nechala se do toho obléct. Ouha,ˇ"šaty" byly malé! Slečna tvrdila, že nikoli, že si je zkoušela a že prý to tak má být. Uf, zoufalý telefonát matce spolužačky stižené podobnou touhou tancovat. Následovalo převlečení obou našich dítek a výjezd do dědiny i s předmětem doličným. Dostalo se mi vcelku solidní instruktáže, pochopila jsem třeba, že "rukávce" je ve skutečnosti halena, co se dává pod "šaty", čili pak šněrování není na holém těle a "šaty" nevypadají malé, nebo jak vyžehlit "zástěru" a spoustu praktických rad. Informace, jako že matka spolužačky stihla ještě ušít spodničku nebo koupit jakýsi puntíkovaný šátek na hlavu, jsem pro jistotu v rámci nenarůstání nervozity pouštěla z hlavy. Následoval odjezd domů, oprášení žehličky, co si v klidu nějaký ten měsíc odpočívala skromně v koutku, a žehlení, žehlení, žehlení (budu ještě potřebovat podrobnější výklad mistrů, co s tím, když to prostě nedrží, jak má). Taky jeden kontrolní telefonát paní učitelce – "ano, maminko, máte všechno, zbytek beru já", opatrné věšení kroje na ramínko, přehození pytle přes něj..

.. mezitím jeden jednoduchý oběd bez polévky, vypravení Slečny včetně nezbytných zapletených copánků, vše do auta a hurá – jedem k autobusu za ostatními dětmi a paní učitelkou (jely vystupovat do civilizace). Zpátky domů s Mrnětem a jdu na resty jako práce v sadě, ovoce .. a tak. Překvapivě se stavili majitelé jedněch z pozemků, co máme v nájmu, pokec s nimi a jedeme pro Slečnu. Slečna plná zážitků s očima navrch hlavy, výrazně převažují ty kladné, takže je natěšená na další tancování.. jo, jediný negativní okamžik – Slečna sebou při vystoupení pleskla, sedřela si strup na koleně a opět jí trošku tekla krev.. jo jo, samozřejmě ji utřela při tanci do sněhobílé zástěry kroje.

A tak jsem den končila stejně, jako jsem jej začala – s krojem. Namočila "zástěru" do vody, nechala odmočit, a drhla kroj, až byl zase sněhobílý...

.."za týden bude zas" a tentokrát si odpočinu.. doufám :-)

linkuj.cz vybrali.sme.sk