horalka

Osudu?Navzdory všemu!!!

Já u pramene jsem a žízní hynu,
horký jak oheň, zuby drkotám,
dlím v cizotě, kde mám svou domovinu,
ač blízko krbu, zimnici přec mám,
nahý jak červ, oděn jak prelát sám,
směji se v pláči, doufám v zoufání,
mně lékem je, co jiné poraní,
mně při zábavě oddech není přán,
já sílu mám a žádný prospěch z ní,
srdečně přijat, každým odmítán.

Saul, to je moje nejloblíbenější!!!

Jen to mi nesporné, co plno stínů;
kde světlý den, tam cestu sotva znám;
kde průzračnost, tam výkladem se minu;
svou znalost vděčím náhlým náhodám;
vše vyhrávaje, čím dál smolněj hrám;
dím "dobrý večer", jitro-li se skví;
když ležím naznak, strach mám z padání, bohatství čekám, ničí nejsem pán;
mám vše, co chci, - nic, načem srdce lpí -
srdečně přijet, každým odmítán.

No jistě, smutně či vesele, zpívá....

Tohle se zas kdysi líbilo mně:
"Ba nač bych osudu snad svému lál,
že zahrával si se mnou zde jak s míčem, že hned mne hladil, hned zas šlehal bičem,
že ze mne ledacos už udělal
od skromné otázky až k hrdé ku odvětě, že padl jsem a vstal zas nastokrát -
já ledasčím jsem byl v tom božím světě a čím jsem byl, tím jsem byl rád." .....
....
"Snad osud lecjaký má ještě sen
však stál jsem vždy, kde svaté stálo právo, a v mysli mé i v prsou všechno zdrávo,
nechť nový cíl dá tedy nový den.
Zas začni osud jakby od dítěte, mnou do jiných, jimi do mne prát, nechť čímkoli jsem byl v tom božím světě, čím budu kdy, tím také budu rád."

No přátelé, vy jste se rozjeli.. jenom hledím. A mně, jako správnému barbarovi, to jen cosi mlhavě připomíná z dob školních lavic.. :-)

Je to název knížky od mé oblíbené autorky, Loukotkové. Navzdory básník zpívá se to jmenuje. Doporučuju ;)

Sedmi, no vida, co se nedozvím :-)

Saul napsal/a první sloku jedné balady F. Villona, tak jsem dopsala druhou a tak trochu skrytě doufala, že se z toho stane lehká řetězovka a na konci bude balada celá :-)))

Nomi, možná na jiném blogu :-)