horalka

Ten den měl být hodně pohodový – díky počasí a dopolednímu dešti akorát upéct dort pro Mrně, postavit další ohradu a přehnat zvířata, po obědě vyzvednout Slečnu ze školky, zajet do civilizace – mj. i Mrněti pro dárek, po návratu popřát Mrněti k 3.narozeninám a dál už každodenní program..

Ráno mě opět začalo škrábat v krku.

Dort se mi nedařil, korpus měl do výšky cca 3 cm, což není moc pro překrojení a namazání krémem. Rozhodla jsem se tedy pro jinou kombinaci s pudinkem a krémem. Pudink byl řídký a krém tak trochu taky – skončilo to všechno v lednici, jestli nezhoustne..

Volal mi člověk, co od nás koupil jehňata, že jedno má zápal plic, po kterém prý už nebude vhodné do chovu. Nezbývalo než zavolat našemu vetovi, ten zavolal jeho vetovi a pak jsme řešili, co s tím. Závěr byl, že jehně od nás odešlo zdravé – akutní zápal plic má inkubační dobu výrazně kratší než kolik času uplynulo od koupě jehněte.

Pošťák přivezl balík, dopis z FÚ a přehled o stavu našich zvířat z ústřední evidence. V balíku byly dárky pro Mrně od tety – Mrně tím dostalo své první dárky dne a vyhrálo si s nima celé dopoledne. Dopis z FÚ byl opět o jakémsi penále  – tisícovka za pozdní platby v loňském roce. Škoda, že stát není takhle důsledný taky ve vztahu sama k sobě (vloni nám došly dotace s 3-měsíčním zpožděním – nedal nám nikdo ani korunu..). Přehled o zvířatech – chvíle pěkného nasrání: musíte hlásit každou změnu v počtu zvířat, co u vás proběhne. Z evidence vám pak přijde sjetina s aktuálně chovanými zvířaty. V případě, že uděláte chyby, k tomu přidají ještě chybník – poměrně málo srozumitelný a ještě zakódovaný v číslech = přijde chybník, vy si musíte dohledat v příslušných pokynech, o jakou chybu jde a jakým kódem ji spravit. Vzhledem k tomu, že jsem zasílala přes 50 změn (poslední narozená jehňata + prodeje), čekala jsem, že to nebude bez chyb, ovšem 4 stránky chyb mě teda zaskočily.

O nějakou chvilku později volal Drahý, že uvízl s autem v bahně na pastvině, kde stavěl další ohradu. Volala jsem tedy do školky, že pro Slečnu dojedu hned, jak se vyhrabe manžel z bahna – dovolala jsem se napočtvrté..

Když jsem konečně vyzvedla Slečnu ze školky, chvíli to vypadalo, že neodjedem – stávkovalo mi dálkové ovládání, bez kterého sice otevřu mechanicky klíčem auto, ale nenastartuju. Asi po 5 minutách si ovládání dalo říct, uf, docela jsem si oddechla.

Rychle naobědvat a chystat se na cestu do civilizace. Nenapadlo mě nic moudřejšího než testnout nějaký nový vitamínový přípravek z balíku určený pro nás - jak jsem během pár minut zjistila,  měl dokonale projímací účinek. Pak jsem trávila nějaký čas pochybnostmi, zda vůbec někam jet.

Když jsem se konečně rozhodla, jeli jsme do civilizace v čase, jako by Slečna ve školce i spala. Cestu tam jsme navíc bojovali se dvěma neodbytnými mouchami v autě – Drahý mouchy v autě bytostně nesnáší! To bylo dusno..

Naštěstí to byl poslední nepříjemný okamžik dne – vše jsme vyřídili, Mrně si vybralo dárečky, ostatní dostalo doma, dort se nakonec povedl nejen díky marcipánovým zvířátkům na něm stejně jako oslava.. a tak to vlastně nebyl vůbec špatný den :-)

linkuj.cz vybrali.sme.sk