aneb co pokládám za vrchol konzumu..
Dnes vezl Slečnu do školky manžel. Vrátil se trochu později a vysvětloval mi, jak "musel" díky přeaktivní paní učitelce absolvovat předváděčku "živého dinosaura". Jedna matka totiž s dítkem přinesla do školky tento div všech divů (aspoň pro místní) a názorně předváděla, co všechno mazlík robot umí.
Celý den mi to leželo v hlavě a byla jsem zvědavá, jak to zapůsobilo na naši Slečnu. Slečna to zmínila v průběhu hovoru o tom, co nového ve školce. Bylo příjemným překvapením, že mi to nesdělovala s očima navrch hlavy hned, jak pro ni přijela, ale až kdysi navečer s takovým malým náznakem zájmu. Oddechla jsem si – čekala jsem, zda to nebude přání pro Ježíška na další sezónu – a nebylo. Pak jsme si o tom ještě chvíli povídaly - o tom, že takové "zvířátko" nikdy nebude živé, že i kdyby umělo nevím co, nikdy ji nebude mít rádo třeba jako naši psi, že prostě robot je a zůstane robotem.
Hm, jsme na venkově. Uprostřed přírody, kde každý, kdo chce, může chovat málem všechno, co chce. Proč máme tady i rodiče, co drží děti doma jako králíky v králíkárně a místo zvířete pořídí robota? Nevím, asi mají pocit, že jsou IN a snad ještě víc.. asi se ze mne stává zaostalý zastaralý primitiv s vysokoškolským titulem :-)
PS. Myslím, že i do bytu 1+kk bych byla schopna nastěhovat dětem aspoň ochočeného papouška nebo morče – ŽIVÉ.